DISKUZE

Tato stránka slouží k on-line diskuzi členů klubu na zvolené téma. Příspěvky jsou průběžně doplňovány. 

K článku napsala 5.2.2021, Helena Suková

Pokud jde o článek, se vším souhlasím, ale ještě bych přidala něco, ale s ukázkami. Líp by se mi o tom mluvilo, protože popsat to podle sebe, tak by to bylo dlouhý povídání. Zatím jen malou úvahu.

Tak třeba obsahově hluboce hodnotnou fotku si každý může vykládat po svém, nemusí pochopit záměr autora, a proto jí nepřijme.

Nejvíce matoucí v hodnocení jsou soutěže, zvlášť když porota ze seriálu vyhodí fotku, nebo přehodí pořadí, a tím změní zcela záměr autora. (A to by se mělo zakázat.)

Pak záleží na tom, jaké vzdělání a jakou minulost autor prožil a zrovna tak divák. Určitě záleží na věku hodnotitele a nebo na jeho životním osudu a i na fantazii. Samozřejmě, k hodnocení se musí připočítat veškerá technika a profesionální vzdělání, ale to bych brala až jako druhou stránku, první by byl obsah (a originalita).

Jedním slovem bych po zhlédnutí a zamyšlení nad fotografií měla znát odpověď na otázku PROČ ?!


K článku napsal 13.1.2021, Pavel Ouběch

Článek je myslím vcelku dobrý, ale přesto některé věci jen naznačuje nebo úplně pomíjí. Nejde dost do hloubky. Významnou roli přiznává emocím a sdělení. To je naprosto v pořádku, ale není už řečeno, co všechno je "za tím".

1. Především - ke sdělení a komunikaci jsou potřeba minimálně dvě strany. "Vysílač" (autor) a "přijímač" (divák). Jinými slovy, fotograf může vytvořit ze svého pohledu sebeemotivnější fotografii, ale když divák bude hodnotově a emočně naladěný na jinou vlnu, k emotivní komunikaci nedojde. Bude pak fotografie kvalitní, nadčasová nebo půjde jen o "tuctovku" nebo dokonce o kýč?

S tím úzce souvisí další otázka. Pro koho je fotografie určena ?

Má se arbitrem emočního náboje fotografie stát určitá vymezená skupina lidí nebo má naopak emočně oslovit co nejširší veřejnost ? Tím se vnucuje i otázka různých foto-webů a sociálních sítí. Když má moje fotografie na těchto sítích úspěch, je to známka toho, že je dobrá nebo spíš toho, že za nic nestojí, je to jen líbivý cvak ?

2. Měla by dobrá fotografie zažitá pravidla spíše dodržovat, nebo porušovat ? Pravidly jsou zde míněny takové věci, jako zlatý řez, perspektiva, jediný hlavní objekt, atd. atd... Zlatý řez navozuje pocit harmonie a v přeneseném významu radost a štěstí. Obecně je ale známo, že negativní emoce, například nenávist, zloba, utrpení, zběsilost, atd.. lidé vnímají daleko emotivněji, silněji.

Měl by tedy fotograf spíše porušovat pravidla a také se soustředit na nejsilnější, tedy negativní emoce ?

3. Emoce by měly být z fotografie přenesené k příjemci, tedy k tomu, kdo se na fotografii podívá.

Zahrnuje to i emoci, která diváka (obrazně) donutí s křikem prohlíženou fotografii roztrhat, zadupat do země, omlátit ji fotografovi o hlavu ? Důvodem může být jak velmi osobní a soukromá emoce - například totální dehonestace něčeho, s čím je prohlížející velmi silně emotivně spjatý (například on sám, rodina, jeho dílo, jeho základní hodnoty lidství, víra, atd...). Ale důvodem může být i totální kýč prezentovaný fotografem jako mistrovské dílo.

4. Měly by být přenášené emoce spíš jemné, lehké nebo silné, brutální ?

Brutální emoce hodně lidí odpuzují, u jemných zase hrozí, že si jich mnozí ani nevšimnou.

5. Ukazuje se, že v různých dobách a v různých místech existují také různé školy (vnímání) fotografie. Pokud to vztáhneme na emoce, některé školy uznávají a vnímají jen emoce vytvořené člověkem a jeho činností. K ostatním - například vzniklými vazbou mezi člověkem a silami přírody, jsou slepí. Nebo to může být naopak.

Pokračovat by se dalo ještě dlouho. Je vidět, že ani u emocí a jejich přenosu prostřednictvím fotografie není situace ani jednoduchá, ani jednoznačná. Z vlastní zkušenosti jsem přesvědčený, že k vytvoření (nikoliv náhodně) dobrých fotografií jsou potřeba především dvě věci.

Velké úsilí (ať krátkodobé nebo dlouhodobé, nejlépe obojí) a také vlastní vymezený směr a cíl. I k poznání cíle je často nutné nemalé úsilí.


K článku napsala 11.1.2021, Martina Malá:

Co já si myslím že jsem za typ? Turista a komerční fotografka. Půl na půl! Vkládám do srdce a do hlavy oba dva typy! Snažím se je vyvažovat a ničemu nepodléhat! Na úpravu fotografií mám dva jisté editory, takže jsem už trošku lepší! Vyvinu sílu to předat do počítače a upravovat. Navíc tomu věnuji čas, kdy fotografie pečlivě zařazuji, upravuji a uklízím, či ukazuji! Dále má můj fotoaparát více funkcí, které se alespoň částečně snažím použít pro usnadnění! Dokumentuji a fotografuji zcela běžné věci, ale s jiným nadhledem a pohledem! Který často málokdo pochopí, já ale vše chápu! Fotografování je pro mne jedním z hobby a lásek! Je to činnost patrných výsledků, a jediné umění, které mi bylo povoleno tvořit! Líbí se mi ten proces přemýšlení, samotné tvorby a nadále i toho upravování a finálních činností! Celkově je pro mne fotografie buď zachycení okamžiku a jeho zprostředkování, nebo je to zachycení čehosi, co lze přenést v jakousi potřebu! Také mívám obojí, a obojí pečlivě střídám! Ne každý může na Mont Blanc, tak to zvěčním a ukáži! To samé - ne každý byl na hradě, když tam průvodce upadl na šlupce banánu. Je krásné a magické to zachycení momentu! Ohledně soc. sítí a selfie problematiky si dovolím konstatovat to, že mám 3 soc. sítě! Na každé z nich záměrně fotografuji rychle, spontánně a bez filtrů a úprav! Má to být totiž zachycení všedního momentu a aktu současnosti zejména! Nejhorší na fotografování považuji právě rádoby vyumělkované , umělecké fotografie celebrit a lidí na soc. sítí! Zejména instagram. To už ani nejsou totiž foto, ale cosi tajemného, odporného umění, které je velmi vzdáleno realitě a není to už kultura fotografování!